Heisenbergův princip neurčitosti
Experiment
Jako zdroj monochromatického koherentního záření použijeme lasery s vlnovými délkami λ1 = (632 ± 10) nm a λ2 = (532 ± 10) nm. Jejich záření dopadá na stínidlo se štěrbinou. Rozložení intenzity difrakčního obrazce vzniklého na stínidle za štěrbinou měříme pomocí polovodičové diody , umístěné ve vzdálenosti a od štěrbiny a = (2152 ± 1) mm (viz obr. 1), s pomocí napěťového modulu (U-meter systému ISES) a připojením XY zapisovače, umožňujícího záznam difrakčního obrazce. Schematické uspořádání difrakčního experimentu k potvrzení, či (nepotvrzení) Heisenbergova principu neurčitosti je na obr. 1.
Obr. 1 Schematické uspořádání vzdáleně řízeného experimentu “Ověření Heisenbergova principu”
Obr. 2 Příklad rozložení intenzity světla při ohybu na štěrbině; při měření bylo použito: laser λ1 = 628,10 nm (d = 180 μm), červená křivka je proložení nejvhodnější funkcí (Origin 7.5)